Zvedneš mě?

Ležím na podlaze.
Dýchám.
Možná i dýchám.
Tichá bolest se ozývá. Zase.
Záhy mizí.

Kde jsi? Zvedneš mě ze země a vyneseš na pohár štěstí?
Ach, ano! Už v něm jsem.
Ležím. Plavu.
Plavu a ležím v moři sebelítosti.
Jak nekonečné je to moře?!

To chce odvahu!
Zvedám ruku a chytám se záchranného kruhu.
Jasná zář mě míjí.

Pomalu mizí duše kdesi v modré naději.
Zůstávám.
Ruku v ruce s kruhem (snad s kruhem) klesám ke dnu.
Nebojím se.
Někde cestou zakotvím.

Zvedneš mě?

Minula jsem záchranná lana.

Zvedneš mě?

Přichází pád.
Myslím.

Zvedneš mě?
Usínám.