Prosta

 

Prosta

 

 

 

Na konci cesty stát

kam se dát?

 

Koukám přes rameno, zpět

znám ji celou nazpaměť

 

Na konci cesty být

cítit ten zvláštní klid

a mír s lehkou svátostí

prosta všech vjemů lacnosti

života plánú marnosti

výčitky, křivdy, slabosti

Prosta všeho

co lidskému vlastní je

té tíhy, co údy svazuje

údy poutá, ducha drtí

a po smrti?