Nedočkavá duše

Strunou trpělivou hraji k tvému srdci
co zželelo se nad osudem mým.
Pověz mi hlasem tajemným jak dávno už to jest
jak dlouho mám ještě bídu snést
abych ochutnal tvé zrající trpké plody.
Sedíce u pramene přesto, nemohu ústa svlažit
a jen vyčkávat a toužit...
Však čekání na staletí změnit mohu..
Vzkážu Dáblovi či Bohu
a který dřív mi listinu svou podá,
tomu duše má bezmezně se oddá.
Dočkání skví se v síle činu...
Nerozpoznajíce kdo má větší vinu.