Nekonečno.

Hrdinům už v jejich lodi mizí obrys domoviny.
Blázni nebo dobrodruzi? Budou tisknout na noviny.
Se slzami do prázdna, mává dívka poslední.
Vrátí se mi? Vzpomene si? A za kolik asi dní?

Zatím sladká euforie na lodi již opadla,
rutina a tvrdá práce. Hybaj, hybaj hovada.
Z počátku jde všechno hladce, pak přichází problémy.
Vleklé bouře, buzerace, ještě k tomu bez ženy.

Krev se vaří vášně planou první tresty, pocit křivdy.
Morálku už podkopanou zničí vlezlé "A co kdyby?"
Vzpoura je tu na spadnutí, loď se skoro rozpadá.
Velení už tečou nervy, vražedná je nálada.

Zbraň už třímá ruka v křeči a oči jsou krvavé.
Když tu náhle někdo křičí dívejte se volové.
Všichni ztichnou oči mhouří pak vypukne euforie.
V dáli vidí malou tečku, jako zvon všem srdce bije.

Jak se blíží tak nevěří, že se k cíli dostali.
V pláč propuknou odevzdaný, ti co pravdu odhalí.
Je to stejná modrá tečka, stejná modrá planeta,
ze které už před věčností loď se slávou odlétla.