Schrödingerův Člověk

Sklíčeně sedím sám v přidělené škatulce

venku zuří válka, mám strach otevřít víko

na rukou mám krev nevinných bytostí

na sobě jejich kůži a na bradě jejich mlíko

mám atomou zbraň páč nevěřím pohádkám

před sebou pár fotek těch na který nadávám

na největší z nich jsem já, osobně

a většina ostatních to mají podobně

modlím se k něčemu co jsem nikdy neviděl

neustále doufám v něco co neznám

modlím se za to abych se už nikdy nestyděl

ale že by se to mělo změnit, se nezdá

ale za to se mi zdají sny bez významu

nebo alespoň tak mi to bylo řečeno

sním o širém moři u přístavu

a obřím zářícím nápisu SPLNĚNO

ve světě který je tak pomíjivý

vzniká tak že se všechny konce propojí

si nejsem vůbec jistý svojí existencí

ani živý, ani mrtvý, ale obojí