Proudy

Všude je tma.
I ten poslední plamínek naděje uhasíná,
spolu s vírou nebeskou i pozemskou -
v jednom okamžiku života v kosmických prostorech.
Tu plynou jako voda v říčkách,
a i hlučné jsou jako prameny života,
pakliže proudy vody vrhají světlem svou podstatu lidu našeho pána,
neb jen takových proudů shledávám kolovat ve svých žilách.
Když krve života spojí pod obojí syn jednoho otce a matky,
se kterými se sbližovati toužím stejně tak,
jako oni se mi nyní vzdalují snáze, než kdy předtím.