Mefisto

"Jsem duch, jenž stále popírá" -
ta slova básník dal mi do úst;
jsem skeptík, nihilista jen?
Ö ne, já dokážu i v dobro věřit!
Jsem pouze nedůvěřivým
k všem slibům božím,
protože nejen peklo znám.
A lidská drzost mne už štve;
jsem jak ten bradýř ze Sevilly:
Mefisto sem, Mefisto tam
jeden chce zlato, jiný moc,
další zas lásku krásné děvy,
onen se topí v moku z révy,
jímž prolévá si hrdlo noc co noc,
až ducha utopí a s ním i duši.
Mám věru dost již pozemského ráje,
kde každý lump si na svatouška hraje -
Zařiďte si to sami, k čertu s tím!
Já nejsem čert, to podřadná je chasa,
jež v pohádkách svým bručením se kasá -
Já filozof jsem, pán a král -
Člověčí malost chtěl bych změnit,
zlo z lidských srdcí vykořenit
však - čemu bych se potom smál?!