Úsměv

Než falešný, snad raděj žádný,
ač nezdá se, může být zrádný.
Zdá se štěstí, radost nést,
prchavý jak světlo hvězd...

Jako ony může hřát,
naději nám rozdávat...
Led však v sobě také nosí,
což mě na něm trochu děsí.

Že, co štěstím mělo být,
může kde kdo zneužít.
Jako všechno. Jsou holt tací,
co za snahu výsměch vrací.

Nejhezčí je úsměv prostý,
jasný, dětský, zkrátka čistý,
více očima, než ústy.

Nejvíc naděje pak skrývá ten,
co, když v slzách topíš den,
ač drobný, je tu přeci jen.