Mene tekel

Kde bys myslel, že řeka leží
Kudy čas jak srna běží
Kde hora se snoubí s nebem
Kde láva se stýká s ledem

Mene tekel věštím tobě
Pokoj nenalezneš ani v hrobě
Neboť v této škodné době
Každý páře břich jen sobě

Kudy tušíš, že proudí vzduchy
V kterých ruinách stihneš duchy
Starých dob a dávných let
Kdy menší byl známý svět

Mene tekel, věčné hoře
Žár, jenž neochladí vody moře
Ani drobty Osudu ran
Ani zvuky strážních hran

Mene tekel, písmo na stěně
Varování – nic více, méně
Jen to a nic již jiného
Strach jde z nápisu prostého