HEURÉKA
HEURÉKA
Anotace: @&@
HEURÉKA
po celý svůj život
hledal jeho smysl
propadal beznaději
kde jen může být?
když nastal čas bilancovat
hledání smyslu přestalo mít smysl
a vystřídal ho údiv
jak mohl jen nevidět
co zdá se náhle prosté
že důležitější než ptát se proč
bylo pro někoho žít
Praha, 25.8.2016
https://www.youtube.com/watch?v=vAVVXff_4BM
Komentáře (30)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
jak si to subjektivně překládám pro sebe, nebo vykládám. Tak zhruba takto: hezky se ptám proč, ale na zcela špatnejch místech. (nevím, proč se mi vybavuje: pláčete sice hezky, ale na špatným hrobě.)
-A ten motiv nesmyslnosti hledání se mi zdá asi nejlepší.
29.08.2016 12:29:33 | ewon
Mám nejraději, když si každý vykládá mé texty po svém, skrz své vlastní zkušenosti a vidění světa - a je to i zajímavá zpětná vazba, důvod k dalšímu objevování i pro mě. Tím každá báseň vlastně ožívá dalším životem a zpětně mi cosi taky sděluje, vede se mnou nový dialog. Díky za to :-)
29.08.2016 19:13:37 | Amonasr
Žít s někým a pro někoho, ta věta pravdivé má slovo...jen nepropadat beznaději, když chvilku bydlíš sám a ostatní se smějí...láska si totiž najde cíl,pro pravý čas si Amor šípy připravil...
26.08.2016 20:30:52 | básněnka
Jj, Amor nemá moc rád, když mu někdo tlačí na pilu resp. chce za něj natahovat tětivu :-))
27.08.2016 15:37:18 | Amonasr
Milý Pepo. u Tvé tvorby ke mně někdy promlouvá hudba...jindy text...to jsem Ti již jistě nejednou psala...hudba mi otevírá cestu...zve...cítím v ní světlo...jakási baletka tančí...dál a dál...až kamsi za obzor...psaný text mi pokládá otázku...a zároveň přichází odpověď...čistý...bezprostřední...ničím nezakalený údiv...nad zázrakem Život...nad darem moci milovat...kolik podob máš...lásko...a přitom pro každého stejná...NAŠE...za nic na světě...bych neměnila...úsměv.z.
25.08.2016 22:49:45 | zdenka
Milá Zdeno, neměnit lásku za nic na světě, to je krédo, které myslím nemůže zklamat, pokud se ho někdo dokáže i ve složitých situacích držet.
Tady mě inspirovalo jednak ono věčné hledání smyslu života, ale propojil jsem to i se vzpomínkou na jakousi snad recenzi knihy, ve které autorka měla popisovat, čeho lidé nejvíc litují, když umírají. A v popředí, ne-li přímo na prvním místě, myslím bylo poněkud hořké zjištění, že měli víc času a pozornosti věnovat svým blízkým a méně kariéře apod. Myslím, že jsou to takové chvíle pravdy, které už ale nic nemohou vrátit a napravit - proto je možná dobré si to aspoň občas uvědomit i o cosi dřív...
Děkuji za krásnou reflexi :-)
26.08.2016 10:55:02 | Amonasr
Ano to je krásné na životě, že pokud máme ještě sílu, chtít něco změnit, můžeme, smíme...ve mně je otázka smrti již zpracovaná, nepomohly mi k tomu žádné knížky ani doprovázení umírajících. Když se dívám zpětně, možná toto byla jakási předzvěst, až tou cestou půjdu sama. Také vím, že bez pomoci alespoň jednoho člověka je tato cesta těžko schůdná. Svět poezie vtahuje člověka do jiné,,reality,,...ale nesmíme zapomínat také na jakýsi protipól...v stěžejních situacích nalézat cestu zpět k sobě...být sám k sobě a ke všemu co se děje kolem mě a ve mně- pravdivým...HEURÉKA...úsměv.z.
26.08.2016 11:12:49 | zdenka
Díky i za tento citlivě rezonující dovětek, Zdeno :-) Ano, nalezení cesty k druhým jde vždy ruku v ruce i s nalezením cesty k sobě samému - jedno bez druhého vždycky kulhá na obě nohy a podle toho to pak vypadá i dopadá :-)
26.08.2016 11:24:56 | Amonasr
Nemá nic jiného smyslu, než žít pro druhého...
Sám člověk nikdy neobstojí, možná jako jedinec ano, ale tak nějak dočasně, a jen sám za sebe, ne jako lidstvo. Je potřeba, aby lidé se více semknuli, zvážili, co v životě je důležité nejen pro ně, pro jejich děti, ale pro celou planetu a všechny děti na světě... já vím, nehodí se k Tvojí básni, přesto prosím, dovol, přemýšlím poslední dobou o věcech, kterých se nikdo z nás nedožije, neboť nastanou za neuvěřitelně dlouhou dobu... možná mé úvahy souvisí s jakousi stálou úzkostí, která mě poslední dobou provází, přesto : Jeden krásný/špatný den ve vzdálené budoucnosti bude pro naši Zemi dnem posledním, oblohu zachvátí plameny a slunce rozpoutá na Zemi pravé peklo. Oceány začnou vřít, voda se vypaří, zůstane jen spálená krajina. Hory se roztaví a místy, kde dříve stála města plná života, se povalí proudy lávy. Tento krutý scénář je nevyhnutelný. Země zhyne v plamenech Slunce, které ji pohltí. Tak praví fyzikální zákony. Vím, je hloupé se těmito myšlenkami dnes zabývat /ale drobnými mementy jsou i zemětřesení, teď v Itálii, a výbuchy sopek/. Jak si však děti našich dětí jednou v daleké budoucnosti poradí, až podmínky na Zemi přestanou být snesitelné? Přece, když přivádíme děti na svět, jsou to nové bytosti, a my do jisté míry umíme předvídat, co je čeká, je tedy naší povinností vytvářet svět, který by byl vlídný a spolupracující, musíme, měli bychom jim odkázat naději ... jsou to naše dětí!
Jak v Tvé básni píšeš, hledáme smysl, propadáme beznaději. Jak by bylo zajímavé, kdyby lidé více se semknuli, aby jednou mohli cestovat od jednoho Slunce k jinému, až bude jedno po druhém zhasínat. Neboť jak jinak naplňovat vizi lásky, která by byla věčná?... a vše začíná od Tvého "pro někoho žít"...
Děkuji :-)
25.08.2016 21:11:37 | Helen Zaurak
Děkuji, Helen, za nádherný komentář, mluvíš mi naprosto z duše. Nesouhlasím jen s jedním, a sice, že se nehodí k mé básni - hodí a jak! :-)
Dnes je v módě sobectví, individuální i skupinové, a to je cesta do pekel. Nemůže už trvat příliš dlouho, kdy tato móda přestane být in - myslím, že už dnes stále víc lidí cítí, že tudy cesta nevede, i když propaganda si toho ještě neráčila všimnout, protože peníze jsou zdánlivě všemocné a kdejaký "novinář" či "odborník" se dá koupit, aby sloužil stále jen těm nejsobečtějším zájmům úzké vrstvičky "vyvolených". Ovšem změna společenského paradigmatu je doslova na spadnutí, je cítit stále víc ve vzduchu a nepochybuju, že to lepší v lidech zase bude mít časem navrch. Už mockrát jsem to tak či onak psal - jsem přesvědčený, že prostý pud sebezáchovy (i v zájmu potomků dnešních krátkozrakých mocných) nakonec přebije tu lákavě omamnou vůni nepoctivých peněz a chuť po stále větší a stále neomezenější moci. Věřím v obyčejné prosté lidi, z nichž většina je podle mě v jádru nesobecká a není natolik hloupá, aby se stále nechala opíjet rohlíkem a dopustila nesmyslnou apokalypsu, ke které nás stále ještě setrvačně tlačí ti, kteří si nedohlédnou ani na vlastní špičku nosu. Všeho do času, jak se říká... ;-)
25.08.2016 21:55:24 | Amonasr
Každý by měl začít především sám u sebe, většina lidí "jen mluví".
Žít pro druhé je pro mě samozřejmostí, stejně jako slušnost. Žila jsem celý život pro své blízké a podporovala i několik cizích rodin potřebných
26.08.2016 06:20:57 | Móny
a nezahnala bych ani hladové zvíře. Proto nemám nahrabáno a to jsem byla velice úspěšná podnikatelka.
Poznání je pro mě život, pravé hodnoty, vývoj. Kdo našel smysl života, žije pro druhé automaticky. Milosrdenství je zralost duše a pravého poznání dojde jedině zralá duše, co cítí a nepřehlíží utrpení druhých.
Každý dostane kolik zaslouží a přijde tam, kam patří.:)
26.08.2016 06:39:05 | Móny
...hledání smyslu přestalo mít smysl..:-))moc hezký ST
25.08.2016 20:07:51 | Nikita44
Díky, Niki - baví mě, že jsi vyzdvihla zrovna tenhle verš, který by možná mohl mít potenciál někoho i nadzdvihnout... ;-))
25.08.2016 20:11:43 | Amonasr
...ten je nejlepší....proč hledat smysl života..mělo by nám stačit, že máme možnost život prožít..:-))tuhle si s dovolením uložím, ta za to stojí:-))
25.08.2016 20:16:07 | Nikita44
skvělé Amo :)
príma den
25.08.2016 15:55:23 | CeP
Díky, CePe, mám radost, že to taky tak vnímáš ;-) I Tobě fajn večer! :-)
25.08.2016 18:53:06 | Amonasr