Hodiny

Hodiny soumrak značí,
neschopen trhnout se pohledem.
Pomalu utichají zpěvy ptačí,
rozbit byl jsem, zas opraven.
Vidím již; dolů písek stéká,
ta zlatá, sypká, tichá řeka
a já kráčím opět ze sna ven.

Naděje zří se v klidném dechu,
Apollonův disk vítá nás.
Spíláme k němu dlaně pro útěchu,
útěchu potřebnou v tento čas.
Neb tato doba obraz skýtá,
že povrchnost v lidstvo vrytá
tráví nás, jak plíseň klas.

Na cestě za štěstím
lépe ztrácí se řeč.
Dva stromy nejsou les, to vím,
v ústech mnohých z ohně meč.
Otevírám brány strachu,
láska mě vítá v hlíně a prachu.
Před Prahem v pokoře kleč!

Věčnost uplyne v minutě jediné,
co bylo zde v prach se obrátí.
Pochopení v poslední hodině;
než co bylo tvé, zpět se navrátí.
Otočit klíčem, uvidět Svět,
uslyšet hlasy času pět.
Bolest se tiše vytratí.