Tak promiň

Zlobíš se, vztekáš a křičíš.
Přemýšlíš, koho tím ničíš?
Ne, mě ne, já snesu hodně.
Už ne však ten skřítek ve mně.

Nechápe, že si to nemá tak brát,
že má jen počkat a radši jít spát.
Tvou zlobu bere snad až příliš vážně.
Snaží se, ty ho však odbíjíš rázně.

On jen chce, abys byl šťastný,
abys zas uvěřil na sny.
Kdybys ho nechal tě jen chvíli vést,
našel bys tisíce nádherných cest.

Bez konce, bez cíle, bez soutěží,
tam kde je slunce, a přece sněží.
Tam, kde už nemusíš nikam se hnát,
kde stačí „jenom" mít sám sebe rád.