Pokud věčným...

Pokud věčným

A co je potom? Zřejmě už nic.
Ač víru bych měl i přál bych si víc.
Ten život by byl, jak motýly tkán.
Byť krásným snem, však bez smyslu dán.
Já bych pak stal se jen otrokem lží.
Šťastným donucen, leč pro co pak žít?
Kým bych pak byl a co přál si zřít?
Nalézti cíl a bez cesty být?
Svět pozlátkem a štěstí jest klam.
Snad pokud mohu, rád toho se vzdám.
A vrátit bych chtěl i bídu těch dní,
kdy sic ne první, však ne poslední.
Tak pokud život bez konce se stal,
až kraje dojdu, tu duši mi spal.
Dej zaniknout mi a já budu rád,
když bezesně pak, budu moct spát.
Nesmrtelným… to bych si přál,
však v srdcích těch, kterých i král,
Pokud věčným, pak už ne já…