Vánoce

Dobré ráno, duše čistá,
přemýšlím a říkám si tak,
že není lepšího teď,
lepšího místa,
ani lenost netíží slovem pak,
a sotva může být dost vysoká zeď.

Nic co by radilo opustit zamyšlení.
Ani snad, že v hlavě mé
je myšlenka na něco, co vlastně není.
O to snazší to možná je.

V každém dni přestává hřát žlutá
a chladivě hladí bílá.
Vánoce přichází po špičkách.
A Tobě úsměv tolik sluší,
že přes první mrazíky
hřeje duši.

Těžko se dnes hledá
Vánoční romantika.
Davy lidí, dusno a kroky,
hodiny připomínaj, že čas tiká.
A já si stojím a v stádu
snažím se předstírat hru na člověka.

Kam to běžíš, příteli?
Co po dnešku zmizí,
co nepotkáš zítra,
je vlastně úleva,
jen ještě tvým očím skrytá.

Kdy naposled jsi jen tak sedl
na schody tvého domu?
Kdy jsi si naposled
vzal přítele k tomu
a nechal čas jít jen tak dál?
Kdy naposled sis to "nic"
tak moc užíval,
že jen stěží jsi chápal vše kolem.

V tom čase, kdy každý nejlíp ví,
co je štěstí a recept dá,
jak se nejrychleji připraví.
Špetka práce, lžíce rodiny.
Miluj všechny, budiž bez viny.

Ale já nějak nevidím smysl věci
v tom zavřít sebe sám
v cizí kleci.

A jak najít co by člověk
měl nejblíž k sobě mít.
Zastav se na chvíli,
je to to, co v pláči
dokáže tě utišit.
Co v radosti nemůže
smíchu ubrat jen přidávat.

Tak je to tu,
Vánoce se blíží.
Pověz sám sobě,
co srdce tíží
a neboj se dopřát si
trochu vykoupení.

A hledej zázrak,
ten možná skrývá se
ve víře
v jeho nalezení.

Vánoce už přicházejí,
všechny věci tak chodí
a bez tvého přičinění
bez zeptání
se prostě dějí.

A co je v nás?
Volba zda, na jak dlouho
a v jakém kabátu
se v naší hlavě zastavují.

A když už doba tak dopředu běží
kolem jsou stromečky
umělé bílo, pro případ že nezasněží,
tak i já v tuto nezvyklou dobu
přeji všem klíče k vchodu,
co vedou domů.
A skromně ještě, ať plný je lidí
co patří k tomu.
Ať večer hezky se usíná
a ráno potěší
teplá peřina na těle
a ruce blízkých na duši.