Terč samoty

Údolím či ve smrčí
tichem mysli vykročí
přes kopce a úbočí
k soudu jež vyznačí

lásky žhavý proud
do jehož toku musím vplout
každý kdo srdce má jako troud
uzamčené v smutku samoty pout

neb dle sedmého pádu
říkáme si s kým
otevřeme bránu
pro společný rým

v řádcích básně milování
slastného klínu verš
s láskou po přečtení
šíp najde si svůj terč