Záblesk poznání

Anotace: a krůpěje bílého zlata snáší se na tvou tvář.

Když v jiskrném úsvitu,
pomalu rosa padá,
a krůpěje bílého zlata
snáší se na tvou tvář.
V tom jediném okamžiku,
kam až paměť sahá,
já vidím tvoji duši,
a otvírám snář.

V tom jediném okamžení,
záblesky lidskosti cítím,
jak jarní slunce přichází,
s novou nadějí.
Že bude konec soužení,
za které se i stydím,
bude konec nesnází,
to ve svém snu vidím.