Samizdat

Samizdat

země padesátkrát kolem slunce
vedla svoji cestu
pořád vládne zlata unce
obleč si žlutou vestu

z příkazů a nařízení
postavíš si domek
mramorové vězení
svobody úlomek

nepovíš názor slovem
ani svojí myšlenkou
v lávě kámen ostrovem
s lahví, nejen sklenkou

nevidíme, neslyšíme
kam nás táhne lokomotiva
nevíme, kam míříme
hlavně, že máme kladiva

domeček i se zahrádkou
krásný západ slunce
krmíme se šťastnou pohádkou
svatbu naší dcerunce

křičel bych žalem do světa
o lámající se osnově
žel vyšší mysli veta
slovem jenom snově