Snaha

Já tiše v duši pláču,
již nikdy se nezasměji,
mezi život a smrtí skáču,
mé snahy budou přijaty vlažněji,
rozhodnu se a na stole roztočím káču,
jakmile dopadne, pohladím ji něžněji,
než já samotný dokážu,
strachu a smrti já zvysoka pěji,
při troše štěstí jím někdy kážu,
mezi zdravím a nemocí zkouším výslech,
ale ono to nepomáhá.

Kreslím si krásné dny příští,
realizuji své velké nápady
ale smutek ze mě všude prýští,
a já zažívám nespočetné pády,
nevím, co se teď nyní děje,
co teď bude s mým světem,
kam má budoucnost spěje,
nechci se stát prázdným květem,
můj vnitřek je plný beznaděje,
a já sám stanu se vjemem,
ale ono to nepomáhá.

Snažím se žít a dýchat dál,
říkat si, to je dobré, nic to není,
ale špatná zpráva čeká mě opodál,
mě tělo se navždy změní,
můj kamarád, před chvílí tam stál,
jenže jeho srdce změnilo znění,
ještě před chvíli jeho oheň plál,
nyní zde již místo není,
a já už pláču mnohem víc,
na život řvu z celých svých plic,
ale ono toho nepomáhá.

Prát se s tím, to je marná snaha,
celý ten život mě zdolává,
snad mi pomůže alespoň na srdce dlaha,
ale ono to nepomáhá.