Láska

Láska, slovo, kterému málokdo rozumí.

Známe ho a často říkáme,

v představách prožitek složitě hledáme.

 Pakli se zeptáme, vysvětlit nikdo ho neumí.

Prý je tu všude okolo. Tak proč ji nemáme?

Proč marně pátráme? A jak ji poznáme?

Toužíme, žízníme, protože nevíme,

že na prameni sami si sedíme.

Rozumem zaslepeni, duši jsme spoutali,

srdce nám zkamenělo.

City nás zraňují, pryč jsme je poslali,

modlou se stalo naše tělo.

Na všechno rozumnou odpověď hledáme,

Jen, pro co důkaz je, skutečně uznáme.

Kam tedy láska spadá?

Která z věd zkoumat ji zvládá?

Nikdo ji neviděl, necítil, neslyšel,

nechutnal ani ji v ruce nedržel.

Nedá se zvážit, změřit, spočítat,

neznáme biologický korelát.

Navzdory tomu tu byla a je.

Tu ani skeptik důkazy neprosí,

věří a naději hýčká si,

že jejím teplem i jemu srdce roztaje.

Srdce, to je ten pramen vody živé.

Stačí ho dokořán otevřít,

myšlenkou ničemu nebránit.

Láska je všechno, co přijde…