Koule a hranostaj

Koule se odkudsi
Vykulila na pevnou zem
Řekla si:
"Já, koule, chci být člověkem"

A jak tak koule
Říkejme jí "Máňa"
Valila se skrze kraje
Nevšimla si (ta koule)
Že je nějak nazývána
Když v tom potkala hranostaje

Hranostaj jen praví:
"Koule, to ti vskutku sluší
Máš dvě nohy, nos i uši
Každý pán tě v městě zdraví
Vždyť ty skoro koule nejsi
Už jenom tvary sundej si"

Jak to koule uslyšela
Do mdlob se málem položila
"Mám dvě ruce, mám dvě nohy
Ku tanci mám jistě vlohy
Budu tančit se študáky
S bezdomovci i s vojáky"

A jak se tak rozplývala
Na jedno málem zapomněla
Hranostaje stále v dlaních
Držela, však on chtěl v lesích
Opět běhat, hledat koule jiné
Nevidět lidi lítostivé

Nyní končí prohlídka
Vše si hezky pište
Že na obraze dívenka
Má místo hranostaje klíště