Pandora

Sama kráčím, vyrovnaná žena,
sama tiše do sebe zahleděna,
ticho usmrcuje myšlenky
a tak dále sním,
mlčím duši nevnímám,
hory promlouvají jazykem bezvěrců,
šamani ztraceni, vyvolávají duchy man.
Oči přivírám ve víru tepla,
sama bych se světla nezalekla.
Příchází ty stíny, nevnímám strach,
snad se včase neztratím,
vlny vášně střídají závratě,
přijdi ke mně blíž,
přiviň mne na svou hruď,
snad se neztratíš.
Neztratíš sobě, neztrátíš v minulosti,
špatně se hledají minimalistické kosti,
obejmi duši svou, obejmi život,
schovej je před sebou ,
víš že vše nutné již bylo.
Uzavři dveře zatrpklosti,
nelži sama sobě,
prazdné bývají pochybnosti,
když ležíš bez těla v hrobě.
Hory promluvili, protrhli ticho
porušili jsme úmluvu,
Pandora otevírá skříňky víko.