Budoucnost nás semele

Jsme hvězdami ve vesmíru
svítíme a zhasínáme
ač všichni chceme žít v míru
stále se jen hádáme.

Pochodeň života v sobě si nesem
stejně jak osud sebou vláčíme
každý by chtěl být spasen
a přesto spolu válčíme.

Co si nás rozděluje ač jsme stejní
stejné věci milujeme
nepokora nám srdce plení
a bez lásky stagnujeme.

Cožpak máme srdce z kamení
a jeho tvrdost nezlomná je?
Kde ta zloba pramení?
snad od prvního hříchu ráje.

Prozřeli jsme mezitím? Asi sotva.
Slová ostrá jsou jak čepele
drží v nás jak pevná kotva
a budoucnost nás semele.