Vědomí
Vědomí
Anotace: Odložil jsem rozum
V mých propadlištích nízkého tlaku
V hlubokých brázdách životních dějin
Pozbývám schopnosti zraku
a nic neslyším
Vnímám však své vnímání
k růstu ve vzpínání do nebeských výšin
Čím hlouběji nahoře i dole
Tím jasněji voní chléb ve stodole
I středová dráha má svůj střed
a můj život prasknul jako vřed
Vyplavalo tisíce hereckých rolí
Jaká úleva – nic nebolí
Ani smrad – ani vůně
Již jsme spolu skoncovali
Jen malý stůně
Je příjemné být středem vesmíru
Mít život svůj na míru
Je zbytečné
Kdo, co, a jak byl lepší
Co bylo krátké je teď delší
Vratké zpevnilo se
Křehké zpružnilo
a celé ve své kráse
svůj život zdědilo
Není ničeho co nebylo
A nebude co nemá být
Za to – vše ve všem
stojí přeci žít
Uvědomit si své vědomí
každý člověk neumí
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkné zamyšlení :-)!
22.03.2017 15:42:07 | Fany
První dvě sloky, šup. Potom asi tři týdny nic. Pak druhý šup. I život tak funguje. Není vždy celá, když je celá. Třeba na hodinách. Není vždy cíl, když je konečná. ...
23.03.2017 22:18:38 | VEDz RVAHEs
...na lavičce pod lípou ležel rozum a já si říkala, čí asi je... ST. :-))
22.03.2017 14:46:39 | Iva Husárková
jóó, býti zas tak středem vesmíru-nadýchat se opojnýho horskýho vzduch na vrcholcích svýho privátního "Pamír/k/u"...:-D*
22.03.2017 09:12:17 | Frr
Ararat a Pamír, znám. Na obě střechy světa jsem se přímo napíchl. Poprvé to bylo při potopě v algoritmu 300.50.30 ve své Arše. Po druhé to bylo v algoritmu 30.5.3 ve svém životě. První trval 40 dní a ten současný však již 40 let. Zlaté časy ve věku kosmického času. Kolik věcí stihli naši předkové udělat za jeden pouhý život. My jen sledujeme střídání vlád a mezi tím chodíme do práce. A stejně jak archa neměla zadek a ani předek, tak my také nevíme, kam nás to nese. Ale někteří už to ví. A to je dobře. Stále výš, kde se rovnoběžky stýkají.
23.03.2017 22:56:34 | VEDz RVAHEs