Treti minuta

Milujes ten pocit, kdy slevas se jazyckem na koberecek lasky. Carovenily klici v prstencich a v prazdnote bez beatu je bezmezna svoboda. Neunavne teritorium vyrustajici z podbrisku, kde se zarezala triska myslenky. Slanovat se po nemych mistech a nevedet proc jsme se tak rozhodli he frustruujici. Mezi konecky predstav se stavi novy malicky svet, ktery nezrodila nahoda, ale poceti predpokladane souvislosti. V te krehkosti se nalezam a v uveti dechu hledam dalsi tvar vyrazu. Jako by mi chybela hudebni medikace a tak ticho rozbiji svoji palcivost prikladne ucebnicovym zpusobem a riti se primo na aktrakci pohybu v mysli. Driv vyhledavana touha po rozkosi ustupuje do pozadi melancholickym tonum, ktere krisi slova a lasky, jez zrodi svou budoucnost. Verime, ze mezi nimi budou stale pochody myslenek, ktere zustanou neposkvrnene a vznesene. Bez nich by nebylo myslebek na umeni, existuje-li nejake. A existuje-li, zustava nadeje, ze se k nemu da dostat pochody mene kriklavymi, nez temi, kterymi oplyvala ma telekineticky, vizualne nadana inteligence. Pochody intuitivniho pochopeni, namety o prozreni a o jinakem uchopeni jsoucna v rouchu dosavadniho poznani o docastnem materialnim casoprostoru. Za obzorem rostou svitky jako kvetiny pochopeni a ty jsi plod vecneho mladi, za nejz jsem nesmirne vdecny ma pisni. Prijd na hostinu vsech ideji a cvic svoji pritomnost, nebot ona zustava jako velka ucitelka a prid je odrazem clovekovi pokory pred rozpinajicim vesmirem. Tam kde velikabi hledali dite, my nachazimr svet ve svete jejich nezamenitelne a nezkorumpovatelne energie pro zivot. Jestli nevycerpatelna a vzacne udrzena pro mirovou formu meziplanetarni koexistence, uvidi a stvori az dalsi krajiny mysli a imperii stoleti. Krrhkost nadosah ticha. My dva ve Vesmiru a mysl co se obtaci okolo velkeho orloje imaginace. Let dal z dosahu svoji doby. Jako plavba lunaka a parolode, ve ktere je obzvlast tusene tajemsrvi horizontu.