Rozlet

Jsem tu jen já,všude je tma.
Cítím ho víc a víc, už zvedá stavidla.
Strašně chtěl by změnit cestu mou.
A poslat mě na tu ním zvolenou.
Je to on,je v každém z nás přítomný, leží si tiše.
Nechcem ho přijmout,ale přes to on osud náš píše.
Cítím se zvláště,jakoby ranění.
Myšlenky hezké,jsou léčivé prameny.
Stahuje drápy,pomalu usíná.
Hlava má už skoro ho nevnímá.
Je mojí součástí,stále tu bude.
Byl to on strach,který je přítomný všude.
Nezmenil můj směr cítím se jako vítěz.
Cestou svou,kam chci jít já,dál táhnu svůj přívěs.