Anotace: ... strach je nezvaný host ...
Chce se mi plakat
Chce se mi smát
Slunce vyšlo na mé obloze
však hvězdy
nešly spát
Stálice mých dnů září víc a jasněji
tak proč se ve své radosti
nesměji
Proč slzy štěstí netečou proudem
Proč netančím nad svou mírou spokojenosti
Proč plížím se pomalým krokem
Proč nelétám a neplachtím do sytosti
Jsem přikován
Tak jak Prometheus ke své skále
Už nejsem sám
… a nevím
co bude dále
Zvykl jsem si na vědění
Zvykl jsem si na své jistoty
Na celý nebeský řád ve svém Chaosu
Rodí se nová galaxie a ta vše mění
a vytrhává okolí ze své věčné dřímoty
a já nevím
jestli to unesu
Můj Nebeský klid vyrušil zrod Supernovy
Můj Nebeský řád rozvířil nové cykly
Měl bych se znovu narodit a ne tu stát
staronový
A nechat se vláčet
jak jsem byl zvyklý
Mé pohodlí ve spojení zaznamenalo Abort
Fatal Error poctil mě návštěvou
Tvrdý Wait visí nade mnou
Tak ať už spadne
a příjezdy plenivvších hord
prověří mou pevnost
do nedávna nezměrnou
Nebojím se o své nic
Nebojím se sebedestrukce
Nebojím a nemám co už říct
Nebojím se
Otevřel jsem prostor pro nové konstrukce
z laviny vod
pro nový zrod
:) nebojím se o své nic - je dokonalé. A těžké k tomu opravdu dojít. Ráda čtu o Ničem:) Díky
21.05.2017 09:49:12 | Ragnell
Nic pro mě je všechno. A kdo dá víc než všechno ? Jen Bůh. A já si aspoň ověřím životem, jestli tento dar, Náhodou, také nemám.
21.05.2017 11:34:03 | VEDz RVAHEs
hohó, velká slova :))
21.05.2017 19:44:57 | Ragnell
Náhoda je na svém pozadí, podmíněná nutnost. Takže vytvořit podmínky pro splnění podmínky je jen začátek podmíněných řetězců ...
22.05.2017 13:29:00 | VEDz RVAHEs
To je děsné. A přitom na začátku bylo takové sympatické nic:)
22.05.2017 20:43:12 | Ragnell
Ať začátek přetrvá co budu žít. Ať nepřetrhne se nit.
23.05.2017 08:18:36 | VEDz RVAHEs
:) neboj, stejně se to zase naváže uzlíkem ... řetězení:) Alespoň já na to věřím.
23.05.2017 08:33:27 | Ragnell
Právě jsem to popsal v básni "Milost". Jsme na stejné vlně. Děkuji.
23.05.2017 09:07:05 | VEDz RVAHEs