Zklamání

Zklamání

z marného čekání

Očekávání

snad samozřejmostí

naráží

na lhostejnosti

 

Jak čekárna na nádraží

kde se míjí lidé a vlaky

a já

sám sebe

taky

 

Proč a jak jsem se sem dostal

snad důvěra v člověka

mě sem zavedla

… a už jsem tu dlouho

 

Věřit v člověka jsem nepřestal

jen zvedl jsem si laťku prostupnosti

ke své osobě

Každý si lehá jak si ustlal

a já

ve své pitomosti

na svých růžích

ve svém hrobě

 

Usmívám se

šťastný neboštík jsem to já

Už nic se nezdá

 

Co má shnít ať shnije

ať vstřebá se jed nejmilejší zmije

Já nežil jsem naprázdno

a své krásno

to si beru sebou

ať hřeje mě

i když nohy zebou

 

Prasklý nehet

Prasklé srdce

Nehet se musí strnout

Na srdci jizva zůstane

Již nevstoupí nic nezvané