Ohlédnutí

Už je to šestnáct let co šestnáct let mi bylo,
docela pohodlně se mi tenkrát žilo.
Člověk věděl hovno ale to mu stačilo,
měl jen pár přátel, byl drzej, rodičům to vadilo.
V kapse malý kapesný a škola sprostý slovo,
hlava plná hovadin, co tenkrát jich tam bylo.

Hrozně jsem se těšil až osmnáct mi bude,
to už budu velkej kluk a lízt budu moct všude.
Všechny pošlu do háje a budu si svým pánem,
vydělám kupu peněz a taky pořídim si harém.
Budu bydlet jako král, mít se jak prase v žitě.
Nepodlehnu, nevzdám to, uteču realitě.

Ale ouha, co stalo, najednou je mi přes třicet.
Nejsem starej, nejsem mladej a chce se mi křičet.
Ohlížím se zpátky, přemýšlím, hledám chyby.
Hlavou se mi honi jenom, co by kdyby.
Měl jsem snad bejt větší svině?
Hrát to na city, hrabat se v cizí špíně?
Podrážet lidem nohy, skákat přes mrtvoly?
Bejt na lidi zlej a jen z nich dělat voly?

Ne, takovej nejsem a nikdy nebudu.
Radši postavím se svýmu osudu.
Možná jsem hloupej,chudej asi taky.
Jenže hajzlů jsou na světě mraky.
Nejspíš jsem vůl, což je skoro jistý,
ale nejsem křivej a svý svědomí mám čistý.