Červen

Kdosi se courá v mé hlavě
a tak trochu uklízí
v polích už se zrno dere
docvaklo mi trochu právě,
že nežiji vůbec zdravě.
"Že se na to nevysere
když se takhle podbízí."

Na polích už se téměř sklízí
na úklid na ten stačím sama
Jsem jen myš - nejsem dáma
co neumí být pořád sama
a potřebuje dlouhé řady
co unesou její pády
až přestanou bavit její skromné vnady.

Pravda - má halt i svoje vady
neunese, když otočíš se k ní zády
abys čelit mohl jiné lani
kvůli níž i málo spíš
a přerušíš blahodárné spaní
oslovujíc ji "má paní"

"Tak to je konec", řekla,
když posté si pokorně klekla
obšťastněna nezájmem jak z pekla
a posté jí slza stekla
vůbec ne vzteklá jen zraněná
i když z posilky má ramena
co tě baví...

Ještě, že to nevidíš,
když pere se tu jedna myš
v prohrané válce, v boji,
kde ví, že už neobstojí
a že neustojí rozpolcenost
toho co se bojí odejít

Nějak přetrhla se nit
chybějících doteků
když schováme se pod deku
a bratrsky si povídáme
kamarádi - parťáci
co baví se spíš o práci
a o všem jiném mlčí

Neumím tak mlčet
na papír musím křičet
že je ve mě pusto, prázdno
že neumím být jenom napůl
nemilovat, nedívat se
nedotýkat se, když tu jsi
a přesto to dělám

To co umím - odcházení
Když se v tobě něco změní
a necítím tu lásku - touhu
když chci ti toho tolik říct
a vím, že ty nechceš nic

Asi nevíš jak z toho ven
měl jsi a máš tolik žen
zvyklých takhle živořit
neb umí lidské kompromisy
a to i tam, kde chybí láska

já umím jen zvracet do záchodové mísy
když mi srdce v hrudi praská
když mi chybí tvoje láska
a vidím, že ztrácím svoji cenu
když nevnímáš mne jako ženu

Já žiji teď - ne až za rok
kdy snad mohla bych mít nárok
na pozornost, pohled očí
doufat, že jiskra přeskočí
a že mi srdce poskočí
až zahlédnu kdesi v davu
tvoji ustaranou stříbrnou hlavu

Nejsme stejní jak se zdálo
tobě stačí hodně a mě málo
aby se ve mě zase všechno pralo
co chvilku i věčnost tam zrálo
i když svět zdá se ti vpořádku
ve mě jde vše pozpátku
jak vše vracím na začátek
kdes byl Robinson a já Pátek