Pocestný

Hle – mrtvola!
A poutník zastavil se váhajíc nad otázkou
Proč?
Třeba umřel láskou

Vykročil dál spokojen
Ač smysl věty neznaje
S krásně dětskou naivitou
Poznával nové lidi a kraje

„Hle jak snadné kráčet za dne
a je jedno kam – vždyť odpověď už znám!“
Ó ty chytrý! Pověz teda
Proč člověk marně hlavu zvedá?

Snad těžko se mu zrovna dýše
Osud mu zemi přidělil
Když orel křičí někde z výše
Amorek si vystřelil

V srdci komusi teď šíp vězí
Je někde v trávě klisna březí
A u cesty plakát pestrý
S otazníkem „Co je štěstí?“

Štěstí je rozplést nit zapletenou
Když dva se stanou mužem a ženou
Když smíš si sednout po poledni
Na lavičku místo starce
Pro kterého se už nerozední

„Odpověz mi moudrý muži
proč dívka ráda voní k růži
Proč žít se chce dýl v hloupé chvíli
Kdy ke konci se život chýlí?“

Abys to co ve dne není
Našel v noci v zapomnění
Aby sen když noc je pánem
Skončil se začatým ránem

A dívčí tvář od slunce snědá
Svou odpověď v růži hledá
Proto ty kdož váháš dosud
Hledej růži – ta je tvůj osud.