Pomíjivé i věčné

Dá se to nazvati pomíjivým i věčným,
Shrnouti to však ve dvou slovech není možné,
Každý, kdo chce to poznati měl by býti věrným,
ba rovněž oddaný i tím, což není zbožné.

On jest to vztah, který dal by se nazvati i bolestí,
jež prudce prolíná a váže se s rozkoší i krásou.
Pro někoho může ta věc být nejvzdálenější rozcestí
a pro jiné zase neskonale blízkou bránou.

Pro mnoha lidí stačil by jen jeden malý krok k pochopení,
Jenže ovšem, že takto lehké to s námi není.
Tolik z nás vůbec nedokáže pochopit, že více podob míti může,
Ale kdo z vás tomu porozumění napomůže?

Existuje mezi vším živím, ačkoli to mnozí nejsou schopni vidět,
Každý již to jednou ve svém srdci pocítil,
U každého jest odlišná a za to nikdo nemusí se stydět,
Kdo by se jí tedy štítil?

Není místo kde by nebyla,
Mezi lidmi je největší to kráska,
Snad překvapeni nebudete,
Když tichý hlas, prozradí vám v srdci, že je to láska.