Odchod básníkův

Čekáš na první den podzimu,

v polích když dozrály šípky

snad čas je dát pauzu rozumu,

vykřesat života střípky.

 

Indiánská jeskyně v lesích,

básníků chvíle volnosti,

puritánských pravidel slepých

svobodné mysli oprostí.

 

Z údolí pára stoupající

přináší slunečná jitra,

do dáli hledí oči snící,

štěstí máš dnes, ne zítra.

 

Čekáš na první vločku sněhu

mlha když halí zahradu,

zpomalit v nekonečném běhu,

toužíš poznat tu záhadu.

 

Srdce pro vášeň tlouci nesmí,

přežívat pouze, marnit čas?

Šance opustit tento vesmír,

nabídne možná nových krás.

 

Básník, ten snílek nezestárne,

ztratil poslední naději,

kapitáne, můj kapitáne,

tam jdeš, kde budeš raději.