Ponurá

Kde je konec kopce

Bloumám tu už půl století

Nahoru dolů

nebere to konce

Jen vrány

přiletí a odletí

 

Můj kopec

je každodenní začátek

a konec

Z něj však otevřená krajina

Každý den jiná

a přeci

Milióny úhlů pohledů

 

Sejít dolů už nesvedu

Už čas vypršel

Opouštím tělo

Také kopec zůstává

V noci se mi rozednilo

Zdravá je mysl bolavá

 

Kolik krás je kolem nás

Proč se všechno proměnilo

To Bůh jen

poslal mi

věčný sen

Aby dál se mi dobře snilo

 

Prosnil jsem svůj život

a mám snít dál

Na to bych se podíval

Ze snů mě probouzí

Skřípot

falešných iluzí

 

NE

Tady se nedá

ani v klidu umřít

Jen ten kdo to nevzdá

Může o věčnosti snít

a tak se na ni připravit

 

Modrošedá stuha

ve spektru ničeho

Které obepíná duha

Nositel života našeho

 

Jsem duha i spektrum

Jsem nositel všeho

První fluidum co vypadlo ze mě

a nevezme si to Země

Jsem svobodný

Propuštěn na věčnosti

S cejchem života

 

A to je osud

který nevnímal jsem dosud

Abych lépe žil

a své sny naplnil

 

Škoda