Ve větru

Ukaž mi cestu, ptáče svobody,
ukaž mi cestu na souš, ať nemusím zas do vody.
Sdílej a přesvědčuj, ať nešťastní jsou šťastní,
dej život živým, co musejí se schovávat za zdmi.

Žít ve své hlavě, to dnes už nestačí,
žít život pro druhé zas někteří potlačí.
Jak mám na ně neřvat, když je mám všechny rád?
Oni zacpou si uši a postaví si hrad.

Ať je to nebolí, že můžou tu žít s námi,
nosí v sobě bolest, že musejí žít sami.
Společně bez hvězd a rudých praporů,
pro vlastní kapsu už nikdo nedere se nahoru.

Chci jednou promluvit si s každým jako rovným,
já vím. Zlobil jsem. Teď však budu hodným.