ŽIVÍ A MRTVÍ

Velmi pěkné - inspirovalo mi asi k tomuto:

přes bezbranné brány své duše
jsme tupeni smrští přítomnosti
křičící zlobou dní
když toužíme po čistém nadechnutí

je nesnadné očistit já
od jedu lepkavé podbízivosti
dusivě zvířeného prachu
pronikajícího nejen tělem

chceme – ach chceme žít stále
zapomínáme na konec při živých
však v mrtvých vždy máme své hluboké kořeny
– mělce i ve vrstvách

dříve než splyneme sami se svou zemí
načerpáváme duši života s pokorou tichou

předáme něco též těm po nás?

…něco…

…nebo raději jen z hmoty nic…?

26.05.2018 09:10:26 | ARNOKULT

Děkuji za tak znělou odezvu - do komentářů je jí až škoda... :-)

26.05.2018 13:07:46 | Amonasr

možná se učíme odpoutanoSti ... úsměv... z

11.05.2018 16:25:26 | zdenka

To je pěkný a originální postřeh, Zdeno - moc se mi líbí. Ano, i to je někdy hodně důležité... Děkuji :-)

11.05.2018 16:30:24 | Amonasr

... morbidní dnes napadají tě chuti ...
... kde vězí čisté tvé svědomí ...
... ostré i tučné je tvé živobytí ...
... občerstvuji se útěchou ...
... obnažující můj dar chutí ...
... a zanedbávám hlad plna prošpikovaných dat ...
... s plným bříškem musím se smát ...

10.05.2018 21:11:48 | Marcella

I já se směju nad další z Tvých vtipných reakcí - děkuji :-))

11.05.2018 16:13:40 | Amonasr

Říkám si, kdybych nepředala za celý život vůbec nic, lásku, úsměv, pohlazení, byl by můj život ještě více nicotným, než zcela určitě je...

10.05.2018 19:05:19 | Helen Zaurak

Naprosto souhlasím, Helen, ovšem s jednou podstatnou výjimkou - Tvůj život zcela jistě nicotný není... ;-)

11.05.2018 16:12:21 | Amonasr

Ami....ach ten začátek.....připadala jsem si jako konzerva, kterou otevírají pěkně drasticky tupým otvírákem....už když jsem viděla název, zatrnulo ve mně.....a s obavami jsem začala číst....jak jsem došla k slovu nadechnutí....fakt jsem se nadechla! jenže pak...Ty jsi tak...bolestně naléhavý.....já nevím....možná to je tím, že mně strašně bolí v krku...a prostě...jsi na mně navalil ještě tíhu rozhodování...............NÉÉÉ...dělám si srandu....chechtám se...tedy s bolestí, neboť mně opravdu bolí v krku....ale tak nějak to cítím....ovšem...vzhledem k Tvé jemné povaze to zlehčuji, ale...ten začátek jsem opravdu tak prožívala....**ST**

09.05.2018 18:07:33 | Anděl

Pokusil jsem se vcítit do Tvé situace Anděli, a číst tohle s bolestí v krku je opravdu asi dost velká zatěž... ;-)) Tak se raději prolévej zázvorovým čajem, ať jsi co nejdříve fit! :-)

09.05.2018 20:17:01 | Amonasr

Toť otázka Hamlete:-), předat či nepředat...

09.05.2018 15:55:04 | básněnka

No právě, Ivano - to je, oč tu běží... :-))

09.05.2018 20:12:45 | Amonasr