Spočinout v zapomnění

Zarytě mlčím za svojí bázní
zarytě, jak rýč co v zemi trčí
chtěl bych to vyjádřit nejlépe básní
rýmy se nesypou, mozek je v křeči.

Pročítám sonety slavných to lidí
jež se již trhají na oprýskaných zdech
možná v těch domech jejich duch bydlí
nebo se s mrazem plazí mi po zádech.

Ždímu svá slova v pohnutí mysli
drolím svou představu do rýmů
to co chci napsat, nik nevymyslí
v zapomnění asi spočinu.