Zrcadlo Tvorby

Byl v tom cítit údiv, záblesk, radost i strach,
jako obraz z filmového plátna,
karmínová kniha, plná skic,
ohořelých textur a obrazců

a hlavně údivotvorných básní,
básní nerozeznatelných od těch mých,
básních jednoslovných úderů,
básní vytržených z paměti tvůrce,

měly to být básně geniální ženy,
ženy vytvářející zrcadlo mé duše,
ženy jenž vidí do budoucnosti,

Je snad obdařena schopností jasnovidného Zření?
Celý Vesmír, ta hra na fantoma a Lásku,
je pouhé miliardy let dlouhé Snění?
Jsme ztraceni pro Lásku, nalezeni pro Umění?


Byl v tom cítil záblesk jejího života,
jako pod červenou stuhou filmu,
v červené komoře na ohořelých listech,

celá ta krásná vidina mizející ve tmě,
prolínající mne do toho snu,
o ženě, básnířce jantarové noci.

Básnířce na jezeře mých reflexí,
žena předivo luny přízraku,
žena mého srdce otevřená ve tmě.

Je obdařena schopností probudit Život?
Celá galaxie, probuzené hvězdy,
orbity vášní a shledání,
jsou jako struny nekonečných not?

Výheň, kontury vítězství, okřídlené deníky Lásky.

Pro M.
V.