Já

Tisíce hvězd září pro stovky světů,
na nich milion bušících srdcí kráčí.
Mezi nimi i já hledám svou vlastní cestu
obklopen úsměvy i slzami, co oči smáčí.

Někdy bloudím na rozcestí, jindy kráčím jasným směrem,
jednou v obětí různých slečen, poté zcela v osamění.
Čas od času pak vzniknou rýmy pod mým perem,
třeba o lásce, nebo o životě a jeho naplnění.

Ve svém věku stihnul jsem až příliš chyb,
lásku sám dával i bral a nejednou ji ztratil.
Třeba že nejsem lhář někdy jsem nesplnil slib,
také jsem se modlil k bohu aby mé rozhodnutí vrátil.

Když zlozvyk kouře plní mé plíce
a z úst stoupají modré mraky,
přemýšlím pak o životě, o tom jak rychle hoří má svíce.
Kdy je lepší jít hrdě vpřed a kdy ustoupit o krok zpátky?

V mém životě je stále tolik otazníků,
čekajících na odpovědi co přichází s šedými vousy.
Moudřím pokaždé když otazník vyměním za tečku?
A budu moudrý? Nebo jen hlupák co moudra trousí?