Proč něco vůbec psát

Ruce tisknou násady,
duše tvrdé zásady,
od rána až do soumraku,
lopotí se v hlíně prachu,
jinak chléb si nedobijí,
takhle moji předci žijí,
po léta a generace,
otroci manuální práce.

Všechny jejich oběti,
pro nás, pro děti,
zázemí nám připravili,
do škol nás vypravili,
dnes už právě díky nim,
v měkké posteli já spím,
perem budu orat v brázdách papírových,
myšlenkou kácet dřevo v lesech nových.