Mé prokletí

Mé prokletí je se ráno probudit,
obléci se a do práce odejít.
V práci každou volnou vteřinou
myslet jen na tu jedinou.

Mé prokletí je mé vědomí,
že má duše má i svědomí.
To mě mučí každý den,
protože jsem zašlapal její sen.

Mé prokletí je i cesta domů,
svěřit se - tam nemám komu.
Prázdný byt tam na mě zírá,
své šedé stěny ke mě svírá.

Mé prokletí je jen moje vina,
že jsem se k ní zachoval jak špína.
Neměl bych se pořád jen litovat,
spíš se příště jinak zachovat.