Sním či bdím

Olověná víčka
zavírají svět za mýma očima.
Tma ovinula mi řasy
a teď
snaží se prosáknout
nestřeženými skulinami.

Sním či bdím?
Únava pohrává si s mou hlavou tak,
že ani nepoznám,
jestli je mou vlastní.

Na kraji útesu,
špičky mých nohou
naslouchají líbeznému hlásku
propasti pode mnou.

Skoč
a nech tělo padat,
paže reality zachytí tě,
prý.
Uvěříš?
Či radši po skoku
roztáhneš křídla
a poletíš,
propluješ
stádem oveček?

Pššššt.
Nepočítej je.
Už spíš.