Objeti v slzave peruti

Za okny slysim vítr vanout do větví,

v objetí skryvame se my, němí,

kdyby obrazy mohli milovat

a lístečky meditovat o touze,

o spanilych pohnutkach uvnitř duše,

která obepíná prostor tam nahoře,

kořeny má však mezi břehy,

drží tak hladinu klidnou jako zrcadlo.

Plavba poznání

Na obloze omsele hory z mlhy a oblaku,

vydavam se do neprůhledné hladiny,

již k smrti unaven, spocivam na vzpomínkách,

na dřevěné sochy podél Baťova kanálu,

jak bdí nad jeho tokem klidným,

téměř stojatym,

barevné lístečky odrážejí oblohu,

myšlenky odrážejí vnitřní svět,

touha plouti podél one pouti,

s myšlenkou na Vas,

tady zanechal své otisky bobr na kůře stromů,

tu ryba zblunkne u břehu vedle nás,

plujeme dále neohroženě větru vstříc,

až k Petrovskemu přístavu,

lidu prázdno v říjnové odpoledne,

tři koně a jejich jezdkyne jdou přes most,

obloha šedivá ukrývá slunce,

to vysvita při cestě domů,

to vysvita při cestě domů,

a osvita zapomenutá ramena,

ve Straznickem Pomoraví,

tady jsem doma v rodném kraji,

tomu dávám svá vidění,

vám své dlaně a doteky,

bezbreha je touha po lásce,

spanilá noci, dobře doplujte ku spánku má milá,

K paprskům cesty na novy den.

K paprskům cesty na novy den.