Povrchní planeta TAM

Tam na chodníku

se MÍJÍ

DAVY lidí

Tam na ulici

potkáváš jenom

stíny SPÍCÍ

Bloudící

nesmyslnou

nekončící

pomyslnou, pohrdlivou

SMĚSICÍ

Jak bez OBALU

Jak FORMA těla, fyzična

Krok za krokem se SUNOU 

světem

s AMULETEM

nálad, starostí a emocí

Hlavu PLNOU nákupních seznamů

                               rodičovských povinností

                               výbuchů naštvaných nespravedlností

                               a prázdných vztahů

Sunou se domů

tam, kde si myslej, že jim to PATŘÍ

to, co jim má zaručovat bezpečí a ochranu

Že se to může TŘEBA zejtra, třeba

                               už za minutu

PROMĚNIT

si nepřipouští

Žijou si ve svý OCHRANNÝ ulitě

povrchního štěstí

někdy i s tou napřaženou PĚSTÍ

si svoji cestu NEBLAHÝMI dny klestí

… ale co to VŠECHNO věstí?

Že pasem po jistotách?

Že přednostně si přejem formu před obsahem?

Že nasloucháme tomu hlasu, co tvrdí, že mít

je víc

než nemít nic…?

A ten hlas

pak často ZABIJE

TO OPRAVDOVÝ v nás.