Lucemburk, Jan

Na pláni francouzské umírá rytíř sám,
Sám cítí se být, ačkoliv je to král,
Hrdě zemřít toužil, tak nyní umírá,
Nevidomé oči do nese upírá.
Leží tam v trávě a chrmlá krev,
Nevnímá už bitvy řev,
Když pod ním se krev s hlínou míchá
A sám král už sotva dýchá.
Blázen, anebo hrdina?
Jak si to vyložit?
Co řekne tomu rodina?
Co řekne tomu lid?
Umírá pod šípy český král,
Z rodu Lucemburků Jan,
Kralevic Karel z boje pryč
Odvezen je rytíři.
Stoletá válka zuří dál
A Francii aby čert vzal,
Přesila nebývá zdaleka vším,
To jest jen anglický samostříl,
U Kresčaku rudne zem,
Jen onen luk je vítězem.