Vesmír pod vyšehradskými zvony

Vyšehradské zvony

odbíjejí Smetanovu Vltavu

a slunce pozdního odpoledne

slévá naše obličeje

s mizivými postavami

kolemjdoucích

do skláren

duševního

jednolitu

 

Jsme jedno

Jedno jsme

 

Představ si

teď jsi třeba básník

ať píšeš verše

na obálku Edenred

nebo prstem do hlíny

a nemáš na verše

pomyšlení

Jsi básník okamžiku

který se nebude

opakovat

 

Všichni se sléváme

v jeden

osud

 

Štěstí jednoho s neštěstím druhých

Láska s nenávistí

Nemoc a zdraví

Vrchnost s lůzou

Duše s tělem

Slunce se špínou

ulic

kterými se ženeme

jak hladovou

zdí

 

abychom

nakonec

našli

 

jeden jedinej

Vesmír

 

a Vyšehrad

který nás slévá

zlatou stuhou odlesků

 

kamsi za oponu

významu slov

 

a svých

hradeb