Sluneční vlasec

Jdu pomalu, kroky vlacne, těžkopádné,
dycham, vystupuji, poslouchám klavirni pochody, stoupání hudebního soundtracku,
který doručil Subject Lost.

Mizím v něm na pozadí rodné krajiny,
biologické druhy okolo mne,
mysl citlivá a křehká jako v metamorfoze,
spatřuji kapli ve slunečním svitu,

bos zapocnu s lehkými asanami,
chodidla jsou simrama ospalou travou,
stebla jsou po zimě jako kobereček,
ptacci prozpevuji z keriku,

hudba mne unasi k tanci,
vede mne prostorem energie chi,
ztracim se v ni, ztracim své já,
nechavam jej opodal, medituji v pohybu hudebni poezie,

telo je nastrojem kineticke poezie,
stavam se energii za hranici lidskeho rozhrani,
hudba mne podvedomne dostává do nadcasoveho prostoru,
cas zaniká spolu s rodicim lunem myslenky.

Pohyby ustavaji, mysl se ustali,
dojemne dechy melancholickych pruzoru,
upadam v modlitbu predjarnich slunnych vlascu,

proudna je řeč vnitrni harfy mysli v podruci tvurce,
prosim upenlive o pomoc ve vecech lidskosti,
lék na roztekanost žádám, stalost, spoleh a zodpovednost,
lzivost zahanim a celim bytost k uplnosti,
slabost at nade mnou nezvitezi,
vše se sleva v slzy pokory,

hloubeji k Tobě se mířím a norim Vesmire,
zahori a dech tepla se rozvine,
unasi mne v lehkostí spalujici opory mladí,
chvalozpev Tobě prirodo bohorozeni,

rozchazim se ve větru po katarzi slunce,
jdu smerem k nahrobku vzkříšení enigmaticke krajiny,
nachazim rezavou obruc, zanechavam strachu,
stinu minulostí, v milosti milovat valku v pokoji,

ozvena strunnych slunecnich vlascu na obloze,
na platne rohovky basnika,
symfonie melancholickeho odpoledne.

Rochuz 27.2. 2019