Pouta času

Pouta času

Své prohry ve tmě nahmatat

u chodníků měst beze dne

kde kvete občas starý sad

než slunce navždy zapadne

Já duši musím prosvítit

když mlčí nebe hvězdný svit

a nekonečný zhasl klid

co z výšek nese lásky cit

Svá pouta nechat zemřelým

a propast ve snech milovat

jen touhu dávat objetím

i srdci co chce pouze hrát