Blahoslaveni kdož chudi duchem jsou

Vídím to co jiní nevidí
někdo snad mi to i závidí
O to víc myšlenek se hlavou honí
za den to, co jiný vloni
Jako struna která i když nezní
je stále chudák v napětí a natažená
Vypadá nicotně, však co zbytek by byl bez ní
jen kytara vysloužilá
Slyším i to, co jiní také neslyší
mé bosé lásky kroky po plyši
Křik slov schovaných pod pečetí v dopise
významy všeho v souvislostech co nesmí říkat se
Řeč očí které jazyk nemají
na mě však mluví jasně a potají
Skryté významy a maskované reality
jdou do mě a já je skládám,
jsem otrok darem zneužitý.
Šťastným bych byl jak malé dítě u stromečku
nevědět, hrát hru a užívat si mámení své pomaličku
Bohužel neumím se toho zbavit
musím to v sobě stále tavit
Pavučiny na mě padají z černého splínu
jako by hlava byla plná dýmu.