Anotace: -
Ticho na okraji posledních dní
Ticho je tam, kde nespí čas;
u hvězdy mé mi zašeptal hlas
neznámých krás –
všech co já znám i co nerozdám
tam, kde je mam a pokory klam,
když jsem jen sám.
U světla pravdy – v neskutečnu,
na konci cest, až v nekonečnu,
pro lásku ztracen, když krása zní
při pouti zde, už poslední.
Ty budeš blíž a možná, tam,
na sklonku dní mých podzimních snů,
ve kterých smrt sám už nepoznám.
Snad budeš štít, co vzdoruje hrám,
se kterým pevně vší tmě odolám.
Prokousávej se výzkumem dál, ať nové básně se dočkám :-)
09.04.2019 10:54:51 | vlnka
To není výzkum. To je ptákovina. Publikace ke 100 letům jistého vodohospodářského ústavu v Podbabě. Zajímavá byla ta starší historie - hydraulické modely všech význačných přehrad, sledování historických povodní a sucha. Dopisuji už konečně 2018 - současnost mi však nebaví.
09.04.2019 16:35:35 | ARNOKULT
Že smrt sám už (jednou) nepoznám? To mi ladí. A spoléhám na to! Třeba je to krásná blondýna, třeba hezký úsměv. Nevidím to tak černě.
Ale báseň začala docela "světle." Sice velmi kvalitně pokračovala...
Je jaro - naděje. Trochu lesku do oka.
09.04.2019 01:55:55 | šerý
Děkuji. Bude to asi tím jarem. Bohužel musím psát, psát litanie o jakémsi "výzkumu", který na nic nepřišel.
09.04.2019 08:09:38 | ARNOKULT