Předtím než se probudím

Myslím, že je osud lehce předvídatelný
kráčím přes hřbitovní alej jako nemrtvý
všechny hroby zesnulých dětí objímá chladná noc
zemřely násilnou smrtí poté co někdo stiskl spoušť 
jen tak pro radost, ptám se proč?

Tvoje oříškově hnědé oči lžou drahá 
zatímco silueta tvého těla se nemůže dočkat rána
ne, já nedal ti vše co jsi kdy chtěla 
neboť dávno mi došly veškeré tvé intriky
jsi dcerou běhny všichni jednou zaplatíme za hříchy

dlouho už nevěřím těm bludům kterými nás krmí
Alláh není velký a každá růže ráda pěstuje si trny
to když říkají, že papež má laskavé srdce
za mnou nikdy nepřišel, Audi vide tace si vis vivere cum pace

tak trávím čas psaním filozofických žvástů
zatímco se venku pomalu stmívá
umělá družice se na mě z výšky dívá
noc je omamná jako sen 
však ty už tu nejsi zdá se mi to jen?

Když nakonec i já mizím pomalu ve spirále času
stejně jako každý neuchovám si napořád svou mladistvou krásu
ve světě falešných úsměvů, nehtů, zubů i vlasů přinese 
tahle konzumní společnost jenom chaos, bolest a nezměrnou zkázu

skrze tyhle verše věnované dosud nenarozeným 
vzkazuji mějte otevřenou mysl, tento svět obklopuje mlha, dým
čekám až usnu a přijdou sny, předtím než se probudím…